Zásady před pokládkou keramiky, přírodního kamene či mozaiky
Anhydritové typy podkladů vyžadují velmi přísná pravidla pro dodržení zbytkové vlhkosti před pokládkou finálních vrstev a mnoho dalších souvisejících pravidel při aplikaci následných vrstev.
Při pokládce keramiky, přírodního kamene nebo mozaiky musíme splňovat tři zásadní předpoklady před samotnou pokládkou.
- Zbytková vlhkost
- Přebroušení povrchu a důkladné odsátí prachu
- Penetrace povrchu
- Zbytková vlhkost
Zcela zásadním požadavkem při kladení keramiky, mozaiky a přírodního kamene na anhydritový podklad je zbytková vlhkost podkladu dle ČSN EN 744505.
- Hodnoty požadované zbytkové vlhkosti v anhydritových podkladech:
s přítomností teplovodního či odporového podlahového topného systému … 0,3 % (měřeno karbidovým vlhkoměrem) - bez teplovodního či odporového podlahového topného systému … 0,5 % (měřeno karbidovým vlhkoměrem)
Vyžadováno je rovněž bezpodmínečné provedení předchozí topné zkoušky s protokolem o výsledcích, což v ČR taktéž není podmínkou.
Je nutné si uvědomit, že v našich klimatických podmínkách je velmi obtížné výše uvedené hodnoty docílit. U anhydritových podkladů totiž nezáleží na délce vyzrávání (tak jako je tomu u klasického betonového podkladu). Anhydrit je totiž hygroskopický, čili velmi ochotně přebírá vlhkost ze vzduchu. Při nadměrné zbytkové vlhkosti dochází ke ztrátě požadované pevnosti anhydritu. V případě uzavření nadměrné zbytkové vlhkosti v anhydritu s podlahovým vytápěním neprodyšnou dlažbou hrozí riziko následné separace. Pro vysvětlení si představte při ohřevu podlahového topení vznik tlaku vodních par (tím vyšší, čím je vyšší zbytková vlhkost), obdobně jako u tlakového hrnce.
Tento tlak vodních par působí na neprodyšnou vrstvu tvořenou keramickou dlažbou a způsobí separaci dlažby od podkladu.
Jediným možným a spolehlivým způsobem, jak docílit požadovanou vlhkost před následným systémovým řešením, je provést topnou zkoušku podlahového systému v doporučeném teplotním a časovém režimu. Zcela logicky je tak rovněž ověřena funkčnost topného systému, dochází k eliminaci funkčních vad topného systému, docílení požadované hodnoty zbytkové vlhkosti, dotvarování konstrukce.
2. Přebroušení povrchu a důkladné odsátí prachu
Povrch anhydritu je nutné vždy povrchově přebrousit ( zbavit separačního povrchové vrstvy), vysát průmyslovým vysavačem a provést penetraci.
3. Penetrace povrchu
U podkladů na bázi anhydritu dochází k expanzní chemické reakci podkladů na bázi sádry ve styku s cementovými maltami a minerálními lepidly. Pro penetraci se používají výhradně disperzní (vodou ředitelné) typy penetrací v maximálním možném poměru ředění 1:1 s vodou. Díky vysokému podílu sušiny v penetraci v kombinaci s gelovou povahou lepících tmelů dokážeme schnutí penetrace omezit na dobu 4 hodin před lepením.
Penetrace redukuje a sjednocuje nasákavost těchto typů podkladů. Rovněž chrání sádru obsahující podklad před vodou obsaženou v lepících a vyrovnávacích hmotách. Prodlužuje zpracovatelnost lepidel a vyrovnávacích hmot, brání rychlému odejmutí záměsové vody z těchto hmot velmi savým podkladem a zabraňují tak podstatnému snížení výsledných vlastností (může to být i 30 % snížená finálních garantovaných vlastností). Jednoznačně nejvýhodnější jsou s označením EC1 plus – nejnižším obsah organických těkavých látek, neškodné pro životní prostředí a zdraví prováděcích pracovníků.
Účelem tohoto článku je vysvětlit možná úskalí a rizika při lepení keramických obkladů a dlažeb na podklad tvořený anhydritem
Pozn.: Pokud vynakládáte finanční prostředky na rekonstrukci či výstavbu nové koupelny zcela jistě očekáváte esteticky a technicky bezchybně provedenou práci s dlouhodobou funkčností a životností. Nedovolte, aby nedodržováním zásadních pravidel při kladení dlažeb na anhydritové podklady vznikala pochybení, která mohou podstatnou měrou ovlivnit kvalitu, funkčnost a estetickou hodnotu Vaší nové koupelny.
